OBĚTI PROHIBICE: LUKÁŠ NIKL

Život dokáže být někdy krutý. Člověk bojuje se zákeřnou nemocí, a když už to chvíli vypadá, že vítězí, přijde další rána. Lukášova situace byla obzvlášť složitá – musel čelit rakovině, chybujícímu zdravotnickému systému a prohibičním zákonům, které mu různými způsoby bránily v léčbě konopím. Toto je jeho příběh.

 

Když jsem zhruba před deseti lety začínal studovat v Olomouci na Univerzitě Palackého, narazil jsem na Lukáše poprvé. Patřil do skupinky mladých nadšenců, kteří se setkávali ve známé kolejní hospodě jménem Doga, oblíbené zejména pro příjemnou studentskou atmosféru. Lukáš sice univerzitu nestudoval, ale byl činný jinak – hrál v divadelních představeních, měl kapelu a účastnil se různých kulturních projektů.

 

Hned na začátek se ovšem musím přiznat, že mi na první pohled moc do oka nepadl. Dost pil, neustále kouřil a celkově působil na můj vkus až moc sebevědomě. Na druhou stranu bylo vidět, že v kolektivu je hodně oblíbený a nemá problémy bavit celou hospodu dlouho do noci. To bez pořádného sebevědomí nejde, a tak je dost dobře možné, že jsem mu jako nevyléčitelný introvert zpočátku jenom podvědomě záviděl.

 

Doba studií rychle utekla, pak mě vítr zavál na nějaký čas za hranice, a když jsem se loni vrátil, čekal jsem, že při návštěvě Olomouce potkám stále stejně hyperaktivního a do života nadšeného kluka, kterého je všude plno. Bohužel realita našeho setkání byla zcela jiná.

 

Carpe diem

 

Člověk, který se ke mně pomalu šine, působí už na první pohled unaveně a ztrápeně. Jdeme si sednout do přilehlého parku na lavičku, ale urazit vzdálenost pouhých asi sto metrů zabere tak pět minut a Lukáše stojí spoustu sil. Nechápavě a s hrůzou v hlase se ptám, co se mu to stalo.

 

Jak jsem už zmiňoval, Lukáš prožil mládí ve stylu „ženy, víno a zpěv“ a života si v tomto ohledu užíval plnými doušky. Z toho, co mi teď vypráví, se dozvídám, že si před několika lety začal všímat, jak se mu občas hůř dýchá a někdy ho bolí na plicích, což samozřejmě považoval za důsledek nadměrného kouření. Protože se tyto potíže stupňovaly, vyhledal lékaře. Z různých vyšetření vyšlo najevo, že se jedná o silné astma a pacient by měl samozřejmě okamžitě přestat kouřit a zlepšit životosprávu.

 

I když tak učinil, Lukášův stav se nadále rychle zhoršoval, až začal dokonce vykašlávat krev. Vzhledem k tomu, že jeho o několik let starší bratr zemřel před pár lety na rakovinu plic, urgoval Lukáš lékaře, aby mu byly provedeny testy na rakovinu. Bohužel muselo uběhnout ještě několik měsíců, než se jeho stav stal natolik vážným, aby všem zúčastněným došlo, že se s největší pravděpodobností nejedná o astma.

 

Boj o život

 

Výsledky byly katastrofické – rakovinný nádor se sice nacházel pouze na jedné plíci, ale byl již tak rozšířen, že jedinou možností bylo její okamžité odebrání. Z Lukáše se tak ze dne na den stal doživotní invalida. Navíc mu byla okamžitě nasazena nejsilnější možná chemoterapie, která by měla zahubit všechny další potenciální nádory.

 

Nelze nijak zjistit, zda tato léčba pomohla potlačit šíření rakoviny, či nikoli – zcela jisté bylo ale to, že během krátké doby téměř zahubila samotného Lukáše: v den našeho setkání právě dokončoval třetí, předposlední „kolo“, kdy již ovšem neměl nejsilnější verzi, ale tu nejslabší, která se obvykle dává starým a velmi zesláblým pacientům.

 

Důvodem bylo právě to, že jeho tělo nejsilnější chemoterapii absolutně nezvládalo a reagovalo neustálým zvracením, nespavostí a nechutenstvím. Během několika týdnů této terapie visel Lukášův život na vlásku a ošetřující lékaři se raději rozhodli nasadit mírnější verzi léčby, která by na organismus neměla mít tak devastující účinky, takže Lukášovo peklo mohlo pokračovat v o něco humánnější podobě.

 

Lukášovo povídání mě hluboce zasáhlo – nejen kvůli jeho vypravěčským schopnostem, ale také proto, že jsem měl po delší době možnost na vlastní oči vidět, co za utrpení tyto metody způsobují. Pak ale dojde i na pozitivní zprávy.

 

Rozdíl v kvalitě života

 

„Před dvěma týdny jsem vypadal mnohem hůř než teď. Tuhle chemku bych měl dobrat během měsíce a pak už na žádnou nemusím. Hlavně jsem ale začal jíst konopí, které mi dávají kamarádi – normálně baštím syrové palice a vařím si různé pokrmy. Hrozně mi to pomáhá s nechutenstvím a bolestí. Přibírám pomalu na váze a dorůstají mi vlasy.“

 

Kvůli cenám vyšponovaným prohibicí nebylo v mých finančních možnostech obstarat si větší množství hotového produktu anebo kvalitního materiálu na výrobu výtažku.

 

V jeho hlase jsem slyšel naději. Konečně se zase usmíval.

 

„Kamarádi mi taky doporučili zařadit do stravy i nějakou koncentrovanější formu léčivých kanabinoidů – například extrakt vyráběný metodou Kanaďana Ricka Simpsona, který shodou okolností v té době v Olomouci pobýval. Měl jsem tedy možnost se s Rickem o nemoci pobavit, ale bohužel kvůli cenám vyšponovaným prohibicí nebylo v mých finančních možnostech obstarat si větší množství hotového produktu anebo kvalitního materiálu na výrobu.“

 

Lukáš se tedy rozhodl, že bude v konzumaci syrových palic pokračovat a v dubnu si sežene kvalitní odrůdy na vlastní pěstování.

 

Přes léto pokračoval v konzumaci konopí od přátel a jeho stav se fyzicky i psychicky zlepšoval. Na podzim sklidil první plody vlastní pěstitelské práce a liboval si, že už nebude závislý na dobrodiní kamarádů.

 

Všechno je relativní

 

Když jsme se po delší době znovu setkali koncem února 2013 v Praze na premiéře divadelní hry, ve které hrál Lukáš jednu z hlavních rolí, měl jsem z něj obrovskou radost. Překypoval energií, na večerní oslavě úvodního představení opět bavil všechny okolo a celou dobu vypadal naprosto šťastně a spokojeně.

 

Velkolepou party jsme zakončili u společné kamarádky, která nás oba ubytovala v obýváku na podlaze. Sice jsem se moc dobře nevyspal, ale zato si nemůžu vzpomenout, kdy jsem se naposledy během jednoho večera tolik nasmál.

 

Následující den jsme cestou z Prahy do Olomouce probírali budoucnost a Lukáš mi s úsměvem oznamoval, že dokázal s rodinou ušetřit nějaké peníze, aby mohl konečně začít pravidelně užívat i koncentrovaný extrakt z toho nejkvalitnějšího konopí. Rozhodl se užívat kanabinoidy v různých formách nadále jako prevenci, i když už by měl být z rakoviny oficiálně vyléčený. Věřil jsem tedy, že bude už jen lépe, a ani ve snu by mě nenapadlo, že se v tu chvíli bavíme naposledy. O měsíc později mi zavolala naše společná kamarádka a s brekem mi oznámila, že Lukáš zničehonic zemřel na plicní embolii… Když už se zdálo, že se z jedné šlamastyky dokázal dostat, přišla další rána a najednou byl všemu konec.

 

Život je hrou, kterou si Lukáš vždy snažil užívat, a zároveň rozdával radost kolem sebe. I díky konopí měl sílu odehrát svůj těžký part s nevídanou noblesou. Sám mi vždy říkal, že si moc dobře uvědomuje, jak mu zlepšuje chatrné zdraví a kvalitu života: „Kdyby nebylo této posvátné byliny, žil bych v bolestech, nemohl bych si hrát se svým malým synkem a nejspíš bych už dávno zaklepal na nebeskou bránu. Je nad slunce jasné, že současný prohibiční stav je špatný, nespravedlivý a morálně neúnosný.“