Kotvičník, stévie, konopí. Rostliny léčí bez vedlejších účinků, říká biolog - máme právo na léčbu!

Farmaceutické firmy nemají zájem zkoumat a vyrábět léky postavené na přírodní medicíně. Raději kvůli zisku vyrábějí svoje chemikálie, které mají často vedlejší účinky, říká v rozhovoru pro server IHNED.cz botanik a biolog Pavel Valíček.

Dvaasedmdesátiletý biolog-botanik Pavel Valíček, žijící nyní v Martínkově na Třebíčsku, svůj profesní život strávil v Institutu tropického a subtropického zemědělství a část z něj i v jihovýchodní Asii, především Vietnamu.

Tady se seznámil s čínskou medicínou bylinami, které pro léčbu pacientů využívá. Patří i mezi zastánce legálního pěstování konopí.

Jste botanik, studujete čínskou medicínu. Je nutné používat léky, nebo by velkou část nemocí, problémů, mohly zvládnout byliny či jejich směsi? 

Já jsem přesvědčen, že řadu z nich zvládnou byliny. My jsme tady ještě „lezli po stromech“ a v Asii již měli vyspělé léčitelství. Ať jde o indickou ájurvédu, tibetskou či čínskou medicínu, to jsou věci staré minimálně 5 tisíc let.

U nás, když přijdete k lékaři a bude vás bolet v krku, tak vám zpravidla doktor předepíše antibiotika. V Číně musíte u doktora pobýt aspoň půl hodiny, protože jsou přesně dané postupy, které vycházejí z osobního kontaktu s pacientem. Jde o dotazování, celkový vzhled pacienta, diagnózu jazyka, odebírání pulzů...

Diagnóza jazyka? 

Ano, jen na jazyk má čínská medicína velikou knihu, která se zabývá jeho povlaky a zbarvením - od banálních nemocí až po smrtelnou chorobu. 

To se dá nemoc odhalit pohledem na jazyk?

Perfektně. 

Jedni na čínskou medicínu nedají dopustit, jiní ji považují za šamanství. Lidé u nás víc věří moderním metodám a přístrojům.

A to je ta tragédie. Naše medicína má perfektní techniku, je schopna na základě sono, CT vyšetření, případně dalších přístrojů zjistit, jestli mám například žlučové kameny. Ale pak je někdy problém s léčením. Čínský lékař jde přesně z druhé strany - musí najít symptomy, na základě nich řekne Tady bude zánět žlučníku a v něm jsou žlučníkový kameny, a stanoví přesnou léčbu.

Ale ony kameny potřebují také vyndat.

Čínská tradiční medicína používá chirurgii jen minimálně. Má systém, který je schopen jak žlučové, tak ledvinové kameny rozpustit. Lepší však je jim předcházet.

Problém je v chápání věcí. Evropská medicína je: Když má někdo ledvinové kameny, které nelze rozbít, musí se vzít skalpel. Málo lidí je ochotno přijmout, že se k tomu dá přistupovat ještě jinak.

Ale v Číně jsou přece také klasičtí doktoři jako v Česku...

Ano, ale ohromné je to, že v Číně, pokud někdo studuje tradiční medicínu, zároveň musí studovat i klasickou. A je to tak v pořádku, neboť tradiční doktor tak zná důkladně i moderní postupy. 

Může být léčba efektivnější třeba i u rakoviny a podobných nemocí? 

Samozřejmě, že často ano. Zpracoval jsem například knížku o léčivých účincích hub, které využívá právě čínská medicína. Naprostá většina uvedených druhů má výrazné protinádorové účinky. My je ale v podstatě neznáme. U nás jsou tak 3-4 firmy, které se touto problematikou zabývají.

Ale farmaceutické firmy přece zkoumají účinky různých látek, netestují třeba účinky těch hub? 

Nezkoumají, ony si vyrábějí svoje chemikálie, které mají často vedlejší účinky. Jim jde o peníze. Je jednodušší vyrobit zaběhnutý preparát, než řešit složitou problematiku.

Nebylo by lacinější vzít to, co už je vyzkoušené - třeba houby - a postavit nové léky na jejich základě? Na tom by přece vydělaly, ne? Takhle přece musí dát miliardy za výzkum, na roky klinických zkoušek a testů... 

Do jejich strategie nevidím, ale vím, že zájem není. Je vidět, že se vyplatí chrlit například klasickou viagru, než používat přírodní prostředky, které jsou stejně účinné. Třeba kotvičník, který má přezdívku zelená viagra. Jenže ony by to musely někde vypěstovat, usušit, vyčistit, dovézt, zpracovat - takto je to pro ně zřejmě jednodušší. 

A proč tedy lidé kupují drahou viagru, než by použili kotvičník?

To je otázka osvěty. Ale už není tak dalece pravda, že se o kotvičníku neví. Firmy, které jej pěstují, prý mají problém nasytit trh. 

Ale to není jen ve farmacii, dám vám konkrétní příklad z vlastní praxe. Existuje diabetes, cukrovka. Je tady ale aspartamová lobby: Nikdo není ochotný diabetikům říct, jakou hrůzu páchají, když ho používají, protože aspartam má řadu vedlejších účinků. Přitom existují různá sladidla rostlinného původu, která vám udělají tu samou službu. 

Jaké například?

Existuje třeba stévie, rostlina, která má zhruba třistakrát větší sladivost než sacharóza. Jde o necukerné sladidlo, vhodné pro diabetiky. Rostlinu jsme zhruba před patnácti lety komplexně zkoumali a výzkum dotáhli až do konce. Výsledkem byla skutečnost, že Jemča Jemnice začala vyrábět první čaj slazený stévií. Jenže pak najednou přišel zákaz. 

Proč? 

Převálcovala to pravděpodobně aspartamová lobby. 

Jak?

Stále se omílalo, že stévii používaly indiánské ženy jako antikoncepci. To je ale nesmysl, který někdo napsal a pak to dál opisoval jeden od druhého. Takže vznikl mýtus, který se někomu hodil k argumentaci. Pokud vím, tak Státní zdravotní ústav stévii prostě zakázal. Takže sladidlo steviosid nekoupíte. Přitom třeba celé Japonsko sladí steviosidem a populace se díky stévii nezmenšila. Steviosid je běžný i ve Vietnamu, Rusku, zemích Latinské Ameriky i jinde.

Ale o stévii se nyní mluví a lze ji koupit.

Ano, někdo chytrý přišel na to, že steviosid má ještě jeden zajímavý účinek, a to že zabraňuje kazivosti zubů. Takže steviosid sem začal vozit jako prostředek právě za tímto účelem. A proti tomu nemůže nikdo nic říct. V tomto případě totiž nejde ani o potravinový doplněk a tak nemusí být schválený.

zdroj:https://zpravy.ihned.cz/cesko/c1-54286880-kotvicnik-stevie-konopi-rostliny-leci-bez-vedlejsich-ucinku-rika-biolog